Umělá inteligence (AI) – autor, nebo porušitel?

S rozvojem strojového učení se stále častěji setkáváme s dokonalejšími technologiemi, které umožňují umělé inteligenci (AI) zpracovávat větší a větší množství dat. Pro potřeby trénování „autorských“ schopností AI používají společnosti provozující aplikace s umělou inteligencí již existující díla autorů, která jsou těmto aplikacím, zpravidla díky internetu, k dispozici.

A nejenže AI dokáže tato díla analyzovat a zpracovat, ale dokáže též podobné dílo vytvořit a zachytit při tom specifický výtvarný styl, případně specifický styl vyjadřování, který je pro autora analyzovaného díla typický. Příkladem budiž obraz „Nový Rembrandt“ (The Next Rembrandt), který pomocí 3D tiskárny namalovala umělá inteligence využívající stylu slavného malíře poté, co analyzovala 346 známých děl Rembrandta[1].

Pro zákonodárce a soudy tak vyvstává nelehký úkol, jak takové jednání kvalifikovat a upravit. Na jednu stranu AI vytváří svým způsobem úplně nová díla. Zároveň se však při jejich tvorbě do nižší či vyšší míry „inspiruje“ již existujícími díly autorů z „masa a kostí“. Bylo by tedy možné, aby jednoho dne byl robot vybavený pokročilou umělou inteligencí autorem? 

Ačkoliv AI dokáže generovat hudební skladby, obrazy, či literární díla ve stejné kvalitě jako člověk, předmětem ochrany dle českého autorského práva jsou – alespoň v současnosti – pouze díla vycházející z duševní činnosti autora. 

Dosavadní pojetí autorského díla totiž pracuje s podmínkou jedinečnosti, a totiž, že autor vytvořením svého díla projevuje jistou jedinečnost danou svou individuální osobností. AI však osobnost v právním slova smyslu mít – opět, alespoň v současnosti – nemůže. Je proto otázkou, zda by se v budoucnu tento přístup neměl přehodnotit a AI by neměla mít status elektronické osoby. Pak by rovněž AI mohla být autorem díla. Nutno ovšem dodat, že vznik elektronické osobnosti by značně ovlivnil mnoho jiných oblastí práva – zjednodušeně řečeno by „robot“ mohl vstupovat do právních vztahů a např. uzavírat s člověkem smlouvy. Nereálné?

Zmíněná myšlenka, která na první pohled vyzní jako ze světa sci-fi, je ale pouze jedním z přístupů, jakým by právo mohlo reagovat na rychle se rozvíjející svět umělé inteligence. Na úrovni EU byla proto již v roce 2020 vypracována zpráva o právech duševního vlastnictví při vývoji technologií umělé inteligence, ve které je navrhováno zvážit, zda je vhodné udělit autorská práva k dílu vytvořenému AI fyzické osobě, která dílo AI připraví a zveřejní. 

Spíše než elektronické osoby se tak v blízké době dočkáme úpravy, dle které bude AI představovat pouze „štětec a paletu“ umělce (autora) sedícího za počítačem, který poté dílo vytvořené AI zveřejní. V takovém případě by totiž autorem byl člověk, který pouze zveřejňuje dílo AI.

Co když však bude AI do autorského práva zasahovat? 

Na úrovni Parlamentu EU aktuálně vzniká legislativa, jejímž cílem je AI regulovat, a to zejména z pohledu zajištění bezpečnosti, transparentnosti a odpovědnosti za jednání AI[2]. Schopnosti AI současně vyvolávají i mnoho otázek z hlediska ochrany práv, což se samozřejmě netýká jen práv autorských. Jakákoliv regulace AI je dosud stále v plenkách a největší pozornost se tak upírá na otázky rizik, která mohou představovat hrozbu pro základní lidská práva[3].

Na úpravu autorského práva ve vztahu k AI si tudíž budeme muset ještě chvíli počkat. Ani soudy v tomto ohledu nedisponují dostatečnou rozhodovací praxí. Prvenství v této oblasti si zapsaly soudy v USA – v lednu 2023 napadly tři autorky společnosti Stability AI Ltd, Midjourney Inc, společnost provozující aplikace, které generují obrázky vytvořené AI, a společnost DeviantArt Inc, která provozuje online galerii.

Autorky ve své žalobě argumentovaly, že uvedené společnosti porušily jejich autorské právo, když umožnily AI, aby zpracovala miliardy obrázků prostřednictvím internetu s cílem naučit se vytvořit své vlastní obrázky a využít umělecký styl autorů těchto obrázků (obdobně jako u obrazu Rembrandta – zmíněno v úvodu). 

AI se tak měla dopustit zásahu do autorského práva autorů obrázků tím, že užívala autorské dílo, aniž by společnosti provozující AI získaly jejich předchozí souhlas. Spor mezi autorkami a společnostmi však pro autorky s největší pravděpodobností skončí neúspěchem a soudce William Orrick se nechal slyšet, že mezi obrázky, které byly následně vytvořeny AI a obrázky autorek nebyla žádná zásadní podobnost[4]. 

S ohledem na to, že učení AI probíhalo na pěti miliardách obrázků se podle soudce Orricka „zdá nepravděpodobné, že by šlo o díla autorek“. Soudce Orrick však zároveň dodal, že autorky obrázků by měly lépe formulovat svůj nárok vůči společnostem provozujícím AI aplikace a předložit více důkazů ohledně údajného zásahu do autorského práva, čímž nechal otevřené dveře pro zahájení nového sporu. A možná poskytl jakousi nápovědu pro obdobné případy do budoucna. 

V evropském prostředí již máme jedno podobné soudní rozhodnutí, a to dokonce v České republice. V daném případě se žalobce domáhal určení autorství a související autorskoprávní ochrany k obrázku, který vytvořila umělá inteligence a to na základě údajného žalobcova zadání „vytvoř vizuální zobrazení dvou stran, které podepisují obchodní smlouvu ve formálním prostředí, například v konferenční místnosti nebo v kanceláři advokátní kanceláře v Praze. Ukaž pouze ruce.“. 

Soud však žalobu zamítl jako nedůvodnou, protože žalobce neprokázal své autorství k předmětnému obrázku vytvořenému umělou inteligencí, ani to, že obrázek vznikl na základě jeho konkrétního zadání. 

Rozhodnutí tak naznačilo možnost, že obsah generovaný umělou inteligencí může za určitých okolností požívat autorskoprávní ochrany, zejména pokud zadání prokáže originalitu lidského autora. Současně však soud uzavřel, že umělá inteligence sama o sobě autorem být nemůže a pouhý námět umělé inteligenci ve smyslu „vytvoř vizuální zobrazení“ nepostačí k tomu, aby takové dílo autorskoprávní ochranu požívalo.[5]

Mantinely používání AI však brzy konkrétněji nastaví dlouho avizovaný akt o umělé inteligenci, který má být vůbec prvním zákonem o AI na světě. Na půdě Rady Evropské unie došlo 21. května 2024 ke schválení jeho finální podoby a v nejbližších dnech vstoupí v platnost. Nový akt nabyde plné účinnosti dva roky po vstupu v platnost.[6]

Nezbývá tedy než vyčkat, jak se nové právní rámce projeví v praxi, a zda se EU skutečně stane lídrem v oblasti umělé inteligence, jak uvádí Evropský parlament ve zprávě o umělé inteligenci v digitálním věku[7].

Jisté je, že díky skokovému vývoji AI již „Judgment Day“, známý z legendárního filmového snímku Terminátor 2, není dnes už takové sci-fi, jak se ještě před pár lety mohlo zdát. A na to bude čím dál více reagovat i legislativa. Regulace AI bude totiž přibývat úměrně tomu, jak chytřejší a chytřejší AI bude. Máme se tedy všichni na co těšit. 

Autoři článku

Patrik Šimonek

poslat e-mailem

sdílet