Environmentální trestní činy

Lidský život je bezprostředně determinován stavem životního prostředí, jehož kvalita má přímý vliv nejen na celkovou úroveň života jednotlivce, ale rovněž na jeho délku. Environmentální podmínky tak představují zásadní faktor ovlivňující jak individuální, tak i celospolečenské aspekty života. 

Mezinárodní den lesů, který je každoročně připomínán 21. března, je tak jistě dobrou příležitostí k tomu blíže se podívat na to, jakou ochranu nejenom lesům samotným, ale i životnímu prostředí jako celku, poskytuje trestní právo.

Trestní právo představuje prostředek ultima ratio, který sankcionuje až to nejzávažnější chování ohrožující nebo poškozující životní prostředí jako celek, některou z jeho složek (např. ovzduší, voda, horniny, půda, organismy aj.) případně některé specifické zvlášť škodlivé zásahy do životního prostředí (např. pytláctví nebo neoprávněné nakládání s odpady). Trestní právo tedy nastupuje až tam, kde již jiné právní nástroje ochrany nestačí a jsou neefektivní. 

Environmentální trestná činnost

Vzhledem k tomu, o jak důležitou oblast života se jedná, je překvapivé, jak málo pozornosti je této problematice věnováno. Důvodem může být zkreslená představa veřejnosti, že se jedná o pouze okrajovou oblast trestné činnosti. Opak je však pravdou. 

Je nutné si uvědomit, že environmentální kriminalita může v některých případech vést až k destabilizaci či ohrožení míru v některých částech světa. OSN uvádí, že až 40 % vnitřních ozbrojených konfliktů je spojeno s přírodními zdroji, přičemž signifikantní jsou v této souvislosti zejména konflikty související s nedostatkem vody.[1] Současně dle údajů Interpolu představuje trestná činnost v oblasti životního prostředí v celosvětovém měřítku čtvrtou nejvýznamnější oblast trestné činnosti[2], přičemž až 64 % zisků světového organizovaného zločinu by podle studie zveřejněné v časopise Nature mělo pocházet právě z environmentální kriminality.[3]

Proč tomu tak je? Zejména kvůli skutečnosti, že se jedná o kriminalitu s vysokým ziskem a nízkým rizikem. Nejziskovějšími činy se jeví pašování, výroba produktů z exotických zvířat či zakládání nelegálních skládek. Takové trestné činy je taktéž obtížné odhalit a prokázat. Říká se jim také trestné činy bez obětí, protože při poškození některé ze složek životního prostředí, například nelegální těžbě dřeva nebo pašování zvířat často neexistuje nikdo, kdo by takový trestný čin nahlásil. Vzhledem k tomu neexistuje ani společenský tlak na orgány činné v trestním řízení, aby tyto trestné činy vyšetřovaly, na rozdíl například od trestných činů proti životu a zdraví. Pokud k jejich nahlášení dojde, vzniká problém nedostatečné sebeviktimizace. Tento problém se nejvíce projevuje v případech znečištění, kdy je obtížné spojit konkrétní negativní následek s jednáním určité osoby.

Jako zajímavý příklad environmentální kriminality můžeme uvést zdánlivě nesouvisející případy daňových úniků ve Francii. Organizovaná skupina v tomto případě skupovala emisní povolenky ve třetích zemích, které následně prodávala s připočtenou francouzskou daní z přidané hodnoty, kterou si ale místo odevzdání francouzské státní pokladně nechávala pro sebe.[4]

Úprava v českém právním řádu

Trestněprávní úprava ve vztahu k životnímu prostředí se v českém právním řádu koncentruje v trestním zákoníku a zahrnuje celkem 17 trestných činů, které lze rozdělit do dvou hlavních skupin. První skupinou jsou trestné činy s obecnou skutkovou podstatou, konkrétně trestný čin ohrožení a poškození životního prostředí a ohrožení a poškození životního prostředí z nedbalosti. Druhou skupinu představují trestné činy se zvláštní skutkovou podstatou zaměřené na ochranu konkrétních složek životního prostředí, případně jsou zaměřeny proti určité škodlivé činnosti vůči životnímu prostředí. Z této druhé skupiny je vzhledem k vydání tohoto článku ku příležitosti mezinárodního dne lesů nutné zmínit alespoň trestný čin poškození lesa, jehož cílem je ochrana lesů před svévolnou těžbou ve větším rozsahu a před dalšími negativními zásahy do lesních porostů, jako je kupříkladu vznik holé seče či nadměrného proředění lesa na stanovené ploše. Nad rámec těchto trestných činů se mohou uplatnit i skutkové podstaty jiných trestných činů, jako kupříkladu poškození cizí věci, obecné ohrožení nebo zneužití pravomoci úřední osoby.

Je aktuální trestněprávní ochrana dostatečná? 

Ačkoli se může zdát, že trestněprávní ochrana životního prostředí v českém právním řádu je poměrně obsáhlá, existují zde mezery, které by bylo vhodné do budoucna zaplnit. 

Na mezinárodní úrovni se vede rozsáhlá diskuse o zakotvení trestného činu ekocidy, jež představuje zvlášť závažný zločin proti životnímu prostředí spočívající v rozsáhlém a závažném poškození životního prostředí a ekosystému, k němuž typicky dochází na velkém území. Skutková podstata tohoto trestného činu by se tedy uplatňovala na ta nejzávažnější jednání s potenciálem napáchat škody na celém ekosystému v určité rozsáhlejší oblasti. Pro lepší názornost můžeme jako příklad ekocidy uvést úmyslné způsobení kolapsu Kachovské přehrady na Ukrajině, ke kterému došlo 6. června 2023. Některými odborníky je jako ekocida označováno rovněž intenzivní kácení amazonského deštného pralesa v Brazílii.[5]

Další oblastí, kterou v českém právním řádu na rozdíl například od našich slovenských sousedů postrádáme, je ochrana před geneticky modifikovanými organismy. S postupem technologického pokroku se tyto modifikace objevují stále častěji, což zároveň zvyšuje riziko jejich negativních dopadů na životní prostředí. Na Slovensku na tuto problematiku reagovali zavedením trestného činu úniku organismů, který trestá způsobení úniku geneticky modifikovaných organismů z uzavřených prostor anebo způsobení jejich zavlečení do životního prostředí.[6] I když k dnešnímu dni nedošlo k jeho využití v praxi, představuje to připravenost pro situace, které mohou nastat v budoucnu. 

Závěr

Je pozitivním trendem, že ochrana životního prostředí se postupně dostává do popředí odborné i legislativní diskuse. V rovině trestního práva však tato oblast stále nenachází odpovídající míru právní ochrany, kterou by si s ohledem na svůj význam zasloužila. Problematická důkazní situace, absence přímé oběti trestných činů proti životnímu prostředí a nízká společenská poptávka vedou k omezené aktivitě orgánů činných v trestním řízení při jejich stíhání. Je proto potřeba více zaměřit naši pozornost na danou oblast, přičemž je na místě posílit také odbornou a personální vybavenost orgánu pro boj s předmětnou trestnou činností.

Ochrana životního prostředí je klíčová nejen z perspektivy současné generace, ale i s ohledem na budoucí udržitelnost a zachování základních ekologických funkcí, jejichž narušení je mnohdy nevratné a spojené s vysokými ekonomickými i společenskými náklady.

Autoři článku

Michal Sopoliga

Lukáš Kafka

poslat e-mailem

sdílet