Antidiskriminační zákon jako fungující příspěvek ke Světovému dni sociální spravedlnosti
I letos jsme si 20.2. připomněli Světový den sociální spravedlnosti, který vyhlásilo OSN již v roce 2007, ovšem lidé si jej připomněli v tento den poprvé až v roce 2009. Základními hodnotami, které tento den připomíná, jsou solidarita a rovnost, tedy základy hodnot každé společnosti.
U příležitosti takto významného dne si dnes přiblížíme český antidiskriminační zákon jako vlajkovou zákonnou loď právní rovnosti v České republice, který byl po evropském vzoru přijat na konci roku 2009.
I když se to na první pohled nemusí zdát (i vzhledem k nízké vědomosti laické veřejnosti o jeho existenci), tak antidiskriminační zákon se pravděpodobně dotkl, dotýká nebo bude dotýkat valné většiny těch, co tento příspěvek čtou. Zaměřuje se totiž zejména na diskriminaci v zaměstnání, přístupu k zaměstnání, vzdělání apod., což jsou oblasti, se kterými se běžný člověk setkává prakticky denně. Nicméně lze ho aplikovat i na mnoho jiných oblastí. Pojďme si tedy ve stručnosti rozebrat základní body, které upravuje.
Kdy jsem diskriminován?
Diskriminace je stavem, kdy je s někým bez akceptovatelného, resp. legitimního důvodu, zacházeno ve stejné situaci jinak. Diskriminaci podle antidiskriminačního zákona dělíme na přímou a nepřímou.
K přímé diskriminaci dochází tehdy, když se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru a v některých případech i z důvodu státní příslušnosti. V praxi se jedná typicky o situaci, kdy uchazeč o zaměstnání není vybrán z důvodu jeho rasy či etnického původu.
Za nepřímou diskriminaci se pak považuje jednání, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených výše (rasy, etnického původu, národnosti atd.) osoba znevýhodněna oproti ostatním.
Pojem nepřímé diskriminace je tedy hůře uchopitelný, zvláště když musíme brát v potaz i výjimky, kdy se o nepřímou diskriminaci nejedná. Nepřímou diskriminací totiž není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněné.
Zkusme si nepřímou diskriminaci velmi zjednodušeně uvést na příkladu. Pro výkon povolání strážníka městské policie je potřeba splnit fyzické testy. V takovém případě rozhodně nelze namítat naplnění nepřímé diskriminace, protože výkon tohoto povolání mnohdy bude vyžadovat fyzickou zátěž. Kdyby se však splnění fyzických testů požadovalo po advokátu, soudci či státnímu zástupci, tak by se již jednalo o nepřímou diskriminaci. Jistě nám totiž dáte za pravdu, že pro řádný výkon těchto povolání rozhodně není potřeba dostatečná fyzická kondice, proto by tento požadavek nedůvodně znevýhodňoval např. starší osoby (věk), zdravotně indisponované (zdravotní postižení), případně ženy (pohlaví).
Jak se bránit a čeho lze dosáhnout?
Výše jsme si uvedli základní rozsah diskriminace podle antidiskriminačního zákona, nyní si uvedeme, jak se bránit a čeho můžete dosáhnout, pokud u Vás dojde k diskriminaci.
Osoba, která byla diskriminujícím jednání dotčena se může zejména domáhat toho, aby diskriminující upustil od diskriminace, odstranil její následky a aby jí diskriminující osoba dala přiměřené zadostiučinění.
V závažnějších případech je tedy možné nárokovat i náhradu nemajetkové újmy (přiměřené zadostiučinění). Náhrada nemajetkové újmy přichází v úvahu zejména v případě, že v důsledku diskriminace byla ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost diskriminované osoby. Výše takového zadostiučinění se různí, v závažných případech se však může jednat i o částku v řádech statisíců korun.
Předně se lze obrátit na kontrolní nebo nadřízený orgán (zvláště v případě „pracovní“ diskriminace), přičemž se dozajista jedná o ekonomicky nejméně náročnou cestu, která však v některých případech vůbec není možná – ne vždy totiž kontrolní nebo nadřízený orgán v daném případě existuje. Navíc pravděpodobnost, že se tímto postupem domůžete nápravy či zadostiučinění, není tak vysoká jak u soudního řešení diskriminace.
Za hlavní prostředek ochrany Vašich práv tak lze považovat podání žaloby k soudu, ideálně za pomoci advokáta.
Advokáti endors jsou Vám k řešení Vašich potřeb k dispozici.
