O endors
Provozujete výrobní halu a chcete navázat spolupráci se šikovnými instalatéry či techniky? Otevíráte kosmetický či kadeřnický salon a chcete spolupracovat s různými kosmetičkami a kadeřnicemi? Spolupráce s takovými osobami může probíhat tím způsobem, že s danými osobami založíte pracovněprávní vztah a stanou se zaměstnanci. Druhou variantou je, že budou tyto osoby podnikateli a Vy s nimi navážete spolupráci jako mezi dvěma podnikateli např. na základě smlouvy o poskytování služeb.
Pokud jste zvolili druhou variantu, měli byste však nastavit Vaši spolupráci tak, aby co nejvíce představovala spolupráci dvou zcela nezávislých podnikatelů. Pokud však má spolupráce spočívat v závislé práci, pak je na místě, aby byla spíše uzavřena pracovní smlouva. Jinak hrozí, že bude Vaše jednání posouzeno jako švarcsystém.
Z právního pohledu se za švarcsystém označuje nelegální práce, tedy závislá práce, která je vykonávaná fyzickou osobou (zaměstnancem) nikoli v rámci pracovněprávního vztahu podřízeného zákoníkem práce. Od 1.1.2024 došlo ke změně zákonné definice „nelegální práce“ obsaženou v zákoně o zaměstnanosti, která již nově nezahrnuje znak „soustavnosti“ takové práce.
Jinými slovy se švarcsystémem nejčastěji rozumí smluvně založená formální obchodní spolupráce mezi nezávislými podnikateli, avšak ve skutečnosti je jejím předmětem osobní výkon závislé práce fyzickou osobou jako faktickým zaměstnancem.
Zákoník práce pak definuje závislou práci jako práci konanou ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji vykonává pro zaměstnavatele osobně. Společným rysem těchto znaků je určitá osobní či hospodářská závislost zaměstnance na svém zaměstnavateli. Závislá práce je tak širším pojmem než švarcsystém, neboť může pokrývat i další formy zastřených pracovních vztahů jako např. práce na „zkoušku“ či práce bez náležité protihodnoty. Pojem závislá práce proto nesmí být směšován s daňovým pojmem závislá činnost, byť se ve značeném rozsahu budou oba pojmy překrývat. Závislou činností je taková činnost, za niž je vyplácena odměna a při jejímž výkonu je třeba dbát příkazů toho, kdo odměnu vyplácí.
Zákoník práce pak stanoví, že závislá práce musí být vždy konána v pracovněprávním vztahu upraveném zákoníkem práce, a to z důvodu ochrany zaměstnance v takovém nerovném vztahu. A proto ani sám živnostník se nemůže rozhodnout nebo souhlasit s tím, že závislou práci bude konat na svůj živnostenský list, neboť i jemu hrozí postih za nelegální práci. Zde je tedy smluvní volnost smluvních stran zákonem omezena a nemají na výběr.
Rozhodující je přitom, jaký je skutečný obsah spolupráce stran, nikoli, jak se tento vztah nazývá ve smlouvě nebo jinak navenek prezentuje zejména vůči správním úřadům. Faktickým zaměstnavatelem tak může být i firma či osoba, která je ve smlouvě pojmenována jako „objednatel“ či „klient“.
V praxi se na první pohled nejedná o nic nezákonného, zejména při pohledu na písemnou smlouvu uzavřenou mezi jejími účastníky. Například obchodní společnost uzavře smlouvu o poskytování služeb s živnostníkem, na jejímž základě má pro tuto společnost konat řemeslné práce v souladu s jeho platným živnostenským oprávněním. Tento na první pohled bezproblémový a legální vztah však může být ve skutečnosti nelegální prací, pokud smluvní, a především faktické okolnosti takové spolupráce budou vykazovat znaky nadřízenosti a podřízenosti daného vztahu či jiné rysy závislé práce. Např. tento řemeslník bude práci objednanou ze strany obchodní společnosti (jeho klienta) konat u třetích osob nejen podle pokynů této společnosti, ale bude při tom užívat její nářadí, bude oblečen v pracovním oděvu s nápisem firmy této společnosti nebo jinak bude vystupovat či navozovat u třetí osob dojem, že je zaměstnancem této společnosti. Navíc při této spolupráci nebude živnostník moci téměř o ničem sám rozhodovat, např. jaký bude rozsah jeho práce, u jakých zákazníků bude pracovat, jak si práci rozvrhne nebo jaké pomůcky bude používat. Často taková „obchodní“ spolupráce bude pro daného živnostníka jediným zdrojem příjmů, to znamená, že nebude mít jiné klienty, nebo dokonce poskytování služeb jiným klientům bude mít ze strany společnosti výslovně zakázáno.
Posuzování skutečného charakteru spolupráce u malých živnostníků může být v konkrétních případech obtížné, resp. bude její skutečná povaha hraniční. Tím však není vyloučeno riziko případného přísného závěru inspekčních orgánů o tom, že se skutečně jedná o závislou práci, popř. závislou činnost z daňového hlediska.
Výkon nelegální práce může být faktický zaměstnavatel (právnická osoba či podnikající fyzická osoba) sankcionován pokutou až do výše 10.000.000,- Kč, nejméně však 50.000,- Kč. Faktický zaměstnanec může dostat rovněž pokutu, a to až do výše 100.000,- Kč.
S účinností od 1.1.2024 pak novela zákona o zaměstnanosti přinesla další možnou sankci. Nově tak fyzická či právnická osoba, která výkon nelegální práce umožní, může být potrestána zákazem činnosti až na 2 roky. Taková sankce může mít pro podnikatele ještě více likvidační charakter než samotná pokuta.
Dále je nutné brát v potaz i případné negativní dopady v daňové oblasti, neboť účastníci takového vztahu mohou být sankcionováni i podle daňového řádu, jakož jim mohou být dodatečně doměřeny odvody na pojistném na zdravotním pojištění a důchodovém pojištění (včetně penále), za faktického zaměstnavatele, jakož i za faktického zaměstnance.
Je proto namístě být obezřetný a raději takovým nepříjemným sankcím předcházet. Pokud tedy máte pochybnosti, zda máte smluvní dokumentaci a podmínky spolupráce se svými dodavateli služeb či jinými spolupracovníky správně nastavené, neváhejte se na nás obrátit a rádi Vám pomůžeme s kontrolou a případnou úpravou Vaší smluvní dokumentace tak, abyste minimalizovali případná rizika sankcí a dalších negativních důsledků spojených se švarcsystémem.
A na co se v našem miniseriálu můžete těšit příště? V příštím díle si řekneme něco o zastřeném zprostředkováním zaměstnávání, legálním outsourcingu a tenké hranice mezi nimi.
